Zamyšlení..Sad generation

Stojím na zastávce v centru města a čekám na tramvaj. Mám sluchátka v uších a po očku sleduji ostatní lidi kolem sebe. Je kolem třetí hodiny a lidí je tu opravdu spoustu. Většinu z nich tvoří studenti, kteří stejně jako já míří po únavném týdnu plném úkolů a testů domů vstříc zaslouženému víkendu. Člověk by předpokládal, že budou šťastní..že se budou usmívat a vesele konverzovat se svými kamarády, nebo kolegy z práce o svých plánech na víkend..Však..ve většině případů je opak pravdou. Lidi stojí se zachmuřeným výrazem plným starostí a unavenosti ze života. Místo toho aby si povídali kontrolují každých pět sekund své mobily, projíždí prázdné zdi na facebooku a stokrát za minutu obnovují svůj chat na Messengeru. Možná je to tím, že je venku typické podzimní pochmurné počasí..možná kvůli těm všem povinnostem, které se na člověka obzvlášť před Vánoci valí..nebo už se prostě lidi zapomněli smát? Radovat se z maličkostí?

Často nad tímto přemýšlím..Nad dnešní dobou. Nad životním stylem, kterým v dnešní době žijeme. Neříkám tím samozřejmě, že jsou všichni lidé stejní..smutní a unavení životem. To v žádném případě. Znám spoustu lidí, kteří se stále smějí, vidí život pozitivně, radují se z maličkostí a vyhledávají každou příležitost se bavit a užívat si života. A tak by to podle mě mělo být u každého z nás. 

Podle mě bychom se všichni měli umět radovat i z těch nejběžnějších a nejnepodstatnějších věcí, které se dějí v našich životech. Například teď na podzim..mnoho lidí ho považuje za nejdepresivnější období v roce. Venku je zima, šedivo, stále prší..ve škole probíhá zkouškový, v práci je to před začátkem nového roku samý stres a spoustě z nás připadá, že nemáme absolutně žádný záchytný bod na, který bychom se mohli těšit. 

Ale zkuste se nad tím zamyslet? Opravdu není nic co vás těší? Je třeba se na svět podívat z jiné stránky. Nevidět jen to ošklivé a negativní. 

Já například opravdu miluji podzimní přírodu..ty barevné listy všude kolem..ten pocit, když můžu chodit ve spadaných listech  a ono to tak hezky křupe :D Další věcí co také miluji na podzimu je každodenní vidina teplého čaje nebo kávy v pohodlí a tele domova. Není nad to si po náročném týdnu v pátek lehnout do postele, udělat si čajík a podívat se na nějaký hezký film. Ideálně samozřejmě s přítelem nebo přítelkyní, kamarádkou, mamkou, ségrou.(s.kýmkoliv koho máte rádi). 

Chci tím říct, že si myslím, že pokaždé je tu něco..nějaká činnost, věc, osoba..na kterou se můžeme těšit..I když je to jen "blbý" kafe nebo naše vyhřátá postel. Já sama teď v poslední době propadám často depresím. Mám strach ze školy, z maturity, jsem ve stresu, připadám si sama a k ničemu a mám pocit, že v mém životě vlastně není nač bych se mohla těšit. Že mě do budoucna čeká pořád ten samý prázdný a stereotypní život. Pak si ale uvědomím, že to je blbost..že mám vlastně strašné štěstí a měla bych být věčná za to co mám. Za střechu nad hlavou, za to že mám co jíst, mám rodinu, přítele, mnoho možností jak naložit se svým životem a hlavně, že jsem zdravá. Co bych ještě víc chtěla? Chtěla bych toho spoustu, chtěla bych být lepší..chtěla bych toho tolik dokázat, tolik změnit..tolik říct..

Měli bychom asi méně přemýšlet o tom co nemáme a víc být vděčni za to co máme:) On ten pozitivní přístup k životu přinese i pozitivní věci do našeho života. A jednou budeme tam kde chceme být, Věřím tomu. 

Tak se prosím víc smějte, víc bavte s kamarády..méně žijte online, neporovnávejte se s ostatními, nezáviďte ostatním, že mají něco co vy nemáte. Jděte si za svými sny, milujte, odpouštějte a těšte se z každé maličké radosti ve vašem životě. 

Změňte svět a nedovolte aby svět změnil vás.

Monday mood

Přeji krásný pondělní večer všem,

po několikaměsíční pauze se opět hlásím živá a zdravá. Naposledy jsem sem psala hned po založení blogu na konci června celá natěšená na léto, které jsem měla před sebou. A také natěšená na to jak všechny své zážitky vypíšu sem a podělím se o ně s jinými lidmi.  No, nějak to nevyšlo. Nakonec jsem celé léto měla spoustu práce a popravdě jsem dokonce i zapomněla, že nějaký blog vlastně mám. 

A co, že se od té doby stalo? Nejdůležitějším bodem bylo stěhování od rodičů k přítelovi. Stěhovala jsem se v srpnu a připadá mi neuvěřitelné, že už spolu bydlíme 4 měsíce. Musím přiznat, že jsem se na to hrozně těšila, ale i trošku bála. Bála jsem se jak moc se náš vztah změní až spolu budeme sdílet jednu domácnost a jestli se nebudeme hádat a podobně. Naštěstí zatím si nemohu absolutně stěžovat, mám dokonce pocit, že to ten vztah ještě vylepšilo a pozvedlo na úplně jiný level. Každopádně mně napadlo o stěhování bydlení napsat samostatný článek..Něco jako výhody a nevýhody bydlení bez rodičů ..Takže pokud Vás to zajímá tak určitě napište:)

Přemýšlím co se od té doby ještě stalo..Každopádně prázdniny utekly jako voda a nějak mi pořád nedochází, že už je listopad a za měsíc nás čekají Vánoce. Vlastně jsem si pořádně ani nezvykla na to chodit do školy a ona už bude za chvíli půlka roku pryč. Nechápu. Ten čas opravdu tak moc letí a vzhledem k tomu, že jsem ve čtvrťáku, tak mi to děsí mnohem víc než normálně. Ale..na maturitu ještě myslet nechci. Čeká mi spoustu krásných věcí. Například se ohromně těším na Vánoce. Nejen proto, že bude volno a že to bude první Štědrý den, který strávím s přítelem, ale také kvůli té atmosféře..Kvůli vánoční výzdobě všude v obchoďácích, na ulicích a v oknech každého bytu nebo domku. Kvůli vůni cukroví, vánočním písničkám, svíčkám a kvůli tomu jak jsou na sebe v tenhle čas téměř všichni lidi milí, usmívají se, scházejí se a tak nějak je všude ve vzduchu cítit takový klid a láska. To prostě miluju. Jsem děsný romantik a cíťa no. 

Ale zpátky do reality..

Dneska bohužel ještě není krásný sváteční den a já se nedívám na rozsvícený stromeček a nepojídám cukroví. Na to si budu muset bohužel ještě počkat.

Ve skutečnosti je pondělí a venku je opravdu šílená zima. Jak jste si, ale určitě všichni všimli :D 

Ráno, když jsem vyšla ven, tak jsem byla jsem opravdu vděčná své mamince, která mi včera do kapsy od bundy tajně schovala rukavice. Měla jsem teplý svetr, zimní bundu, čepici, rukavice a stejně jsem se na té zastávce autobusu klepala jak ratlík a modlila se, aby už to konečně přijelo a já nemusela stát venku.

Ve škole jsem byla celý den hrozně unavená, pořád jsem zívala a odpoledne na hodině klavíru jsem už přes únavu skoro ani neviděla na noty. Každopádně tak jak to u mě bývá vždycky..přijela jsem domů a nejednou je po únavě. Sedím v posteli, na nohou mám moje oblíbené chlupaté (ňuňací) ponožky a jsem plná energie a je mi hezky. V televizi běží nějaký sto let starý díl ordinace a já už teď vím jak moc se mi ráno zase nebude chtít vstávat. Navíc má přítel tenhle týden odpolední a mně se vstává o to hůř, když vím, že vstávám sama a on může spát. 

Měla bych se ještě podívat na právo, zítra budu nejspíše zkoušená a nějak nemám vůbec náladu se učit. Jdu zkusit tu nechuť k zákonům a vyhláškám překonat:)

Tak Vám všem co tenhle článek přeji dobrou noc a nám všem přeji alespoň trošku snesitelné zítřejší ranní vstávání.

Jelikož s blogováním teprve začínám budu moc ráda, když mi napíšete komentář nebo mi jakkoliv jinak podpoříte, abych věděla jestli ty moje kecičky někdo čte a měla motivaci pokračovat dál. Předem Vám moc děkuji !! Plánuji psát určitě zajímavější články i s fotkami a tak, :)

Mějte se nejkrásnějš,

S láskou Kači:)

Chtěla jsem dnes vyfotit nějakou zimní tématickou fotku a dát jí na konec článku, ale byla mi taková zima a byla jsem tak unavená, že z toho nějak sešlo. Tak alespoň včerejší trapné selfíčko :D